Ventilový rozvod je typ rozvodového mechanismu využívající ventily na řízení toku pracovních plynů skrz pístový motor. Jde o nejčastější typ mechanických rozvodů, používaných ve čtyřdobých spalovacích motorech.

Princip činnosti

Otevírání ventilů řídí příslušná vačka vačkové hřídele nebo zřídka výstředník výstředníkového hřídele, který je poháněn přímo klikovkou. U čtyřdobých motorů se vačkový hřídel otáčí přesně 2x pomaleji než hřídel klikový, protože jeden pracovní cyklus motoru trvá dvě otáčky klikovky. Pohyb vačky se na ventily přenáší v závislosti od typu rozvodu zdvihatky, zdvihacími tyčkami a vahadly. Pohyb výstředníku ojničkami a vahadly. Pro snížení tření v mechanismu bývají zařazeny kladky, které mění smykové tření na valivé.

Zavírání ventilů je zabezpečeno nejčastěji pružinami, výjimečně druhou vačkou u tzv. desmodromických rozvodů.

Pohon rozvodu

Energie na pohon rozvodu je odebrána z klikové hřídele. Pohon může být řešen:

• ozubeným řemenem s vnitřním ozubením
• řetězem (nejčastěji víceřadým)
• ozubeným převodem
• s čelním ozubením, většinou přímým nebo jen s malým sklonem zubů
• tzv. královským hřídelem - s dvěma páry kuželových nebo šroubových soukolí

Rozdělení

Podle umístění vačkového hřídele a ventilu se rozvody dělí na:

1. s vačkovým hřídelem v bloku motoru:
   
   • F — s jedním ventilem na boku válce a druhým v hlavě (zastaralá konstrukce)
   • SV (side valves) — s ventilem na boku válce (zastaralá konstrukce)
   • OHV (over head valve) — s ventily v hlavě válce
2. s vačkovým hřídelem v hlavě valců:
   
   • OHC (over head camshaft) — s ventily i vačkovým hřídelem v hlavě válce
   • DOHC — s dvěma vačkovými hřídelemi v hlavě válce
   • Desmodromický rozvod — otevírání i zavírání ventilů je nucené (pro vysoko otáčkové motory) - používá Ducati a Eso

Konstrukce, kde je vačkový hřídel uložen v bloku motoru, u klikové hřídele je typická pro starší rozvody. Rozvody F jsou složité a u rozvodů SV se velmi těžko vytváří spalovací prostor s vhodnými vlastnostmi, proto se dnes skoro nepoužívají.

Konstrukce s vačkovým hřídelem, uloženým v hlavě válců, je typická pro moderní motory.

Pohon větších motorů by měl být vyveden z místa, kde se klikový hřídel otáčí nejrovnoměrněji, t.j. z uzlu torzního kmitání. Toto místo je u setrvačníku. U malých automobilových motorů je torzní kmitání nízké, proto je pohon většinou veden z volného konce klikové hřídele (ze strany proti setrvačníku).

Zdroj Wikipedie